Povídka #003 - Temná přirozenost

26. října 2012 v 13:16 | L.-S. |  Povídky
Podívala se do těch očí, které pomalu začínaly rudnout z toho, jak těsně ho držela pod krkem. Byť jen na pár vteřin se zamyslela a najednou ta zlost byla pryč, dokonce i povolila stisk a ten záhadný cizinec se mohl nadechnout. A ano, nadechl se. Ale naposled. Vztek s ní zmítal jako podzimní vítr se suchým listím. Z ničeho nic ucítila, jak jí žhnou oči a zuby se prodlužily tak jako nikdy. Usmála se nad tím, jak ještě před pár vteřinami byla v jeho očích naděje, né velká, ale byla tam. Teď je pryč, je tam jen strach a očekáváná smrt. Bez rozmyslu mu zabořila tesáky do hrdla, přímo do tepny. Byla pyšná na to, jak perfektně se jí podařilo nabořit do středu žití. S tou životodárnou tekutinou jakoby odplouvaly její problémy, myšlenky a ta bolest. Ach, ano, ta bolest, která jí tížila již po několik týdnů. Krev tekla proudem jako nezkrotná řeka, která čekala léta na déšť a teď se dočkala. Ona ale stejně měla málo, cítila žízeň jakoby byla několik týdnu na pusté pušti. Byla predátor, jako ostatní, přesto se lišila. Zaryla nehty do jeho kůže, do masa, jedním se dokonce zaryla i do kosti. Měla nezkrotnou potřebu ho rozthrat na kousy, vidět ho, jak zmítá v křečích, vidět jak mu z očí kanou potoky slz, snad nostalgií nad jeho zrádným osudem. Vidět jak prosí o život. Ano, to ona se stala jeho bohyní, která rozhoduje nad každým jeho krokem, která rozhoduje, jak velké jeho rozhřešení bude. Jednou rukou si prorazila cestu přímo k srdci. Teď ho svírá ještě teplé v dlani. Vrhla vlčí úsměv a rozmáčkla ho. Najednou se ozval hustý poryv větru a ona uslyšela kvílení všech těch tvorů přírody, kteří mají tak čistou duši. Tak čistou... tak neposkvrněnou. I ona kdysi bývala jedním z nich, ale volání divočiny a pud krve... Ano, její přirozenost byla silnější.

art, blood, corpse, drawing
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Agie* Agie* | Web | 26. října 2012 v 19:04 | Reagovat

Zlato,to je krásný . Miluju ty upíří příběhy.Tak krvavý a krásně napsaný ! Jen tak dál,nikdy mě to nepřestane bavit !))

Neděje se asi nic,nevím.

2 Agie* Agie* | Web | 27. října 2012 v 12:05 | Reagovat

Řekla bych ti,kdyby se dělo něco vážnýho .. Není to nic jinýho než špatná nálada ze zimy,smůly a tmy . Nic víc v tom není zlato

3 Katharina Klein. Katharina Klein. | Web | 27. října 2012 v 14:04 | Reagovat

Ty kráso tenhle díl je naprosto boží! Připadalo mi jakobych to četla od nějaké spisovatelky, umíš věci tak moc dobře rozepisovat! Doufám, že co nejdřív napíšeš další díl!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama