Listopad 2012

Konec blogu

13. listopadu 2012 v 18:49 | Nibori Chiyo Sayuri
Konec? Možná, teda vlastně určitě. Nevim.. tak nějak jsem už od začátku čekala brzký zánik tohoto blogu. Nicméně těm mým se ozvu. Nevím, co mám psát, tady mě to nebaví. Navíc mám divný poci, zkrátka... pro mě bude lepší, když si zase založím nový. Toť vše.
Mějte se. A kdyby jste někdo měli zájem o můj nový blog, napište do komentářů. Ty nejdůležitější z affs jsou samozřejmostí!*
Nibori

Tumblr_m2fc2vc8cp1qcb3bgo1_500_large

Joker # 001

13. listopadu 2012 v 10:10 | Nibori Chiyo Sayuri |  Kusovky
aplausse, joker

Damned! Najde se někdo, komu přijde Joker tak sexy jako mně? -_-

Moje osobnost, aneb pár podstatných věcí o osobě nazývané Nibori

12. listopadu 2012 v 14:14 | Nibori Chiyo Sayuri

Kdo vlastně jsem?


Ubíjející všednost dnů

11. listopadu 2012 v 13:11 | Nibori Chiyo Sayuri |  Můj život v pár bezvýznamných slovech
Nevim, nebaví mě to. Připadám si prázdná, bez cíle, nemůžu ho najít. Nechci ho najít.
Všednost každého dne je omamující. Jen tak sedět ve školní lavici ve spolku, který se proti mně obrátil zády, bez lítosti a pochopení. Čekat an pátek a na sobotu, které nikdy nevyjdou podle představ. Vždy to skončí zklamáním. Je to tím, že tam není? A tak v podstatě celý týden čekám jen na brko, už ani to mě nebaví. Potřebuju vzpruhu, potřebuju někoho, kdo mě pochopí, kdo bude žít stejnej život jako já. Potřebuju parťáka, ne kámoše. Vlastně potřebuju někoho, kdo by dokázal být obojím. Třeba se dočkám, třeba...Do té doby mi nezbývá asi nic jiného, než dělat, jak je všechno v pohodě a přežívat můj nudný život. Opět.




Other # 002

11. listopadu 2012 v 12:28 | Nibori Chiyo Sayuri |  Kusovky

Uhh, já ho miluju!
Zahulíme, uvidíme. -_-

Nejistota

5. listopadu 2012 v 19:31 | Nibori Chiyo Sayuri |  Můj život v pár bezvýznamných slovech

Abych to shrnula.
Já nevím. Nic nevím, ta nejistota je asi to nejhorší, co může být. Ani nevím o čem mluvím, protože celý můj život mi někdy připadá jak kousky střípků, které ne a ne zapadnout do sebe. Každý ten střípek má v sobě něco, nějakou událost, nějakou bolest, ponaučení i štěstí a čím víc jich objevuju, tím výš jsem. Ale stojí to za to?
Mohla jsem mít obyčejný život. Mít děti, rodinu, manžela. Ale to mít nikdy nebudu. Nikdy nebudu normální člověk, vzdala jsem se toho sama nebo mi to bylo předurčeno? Vědění s sebou nese zodpovědnost. A ta zodpovědnost je někdy vražedná. Ale co, já o normální život nestojím, od mala jsem chtěla víc. I když... je dobré vědět, že i když něco nechceš, máš možnost to mít.
Ztracená ve svých úvahách bloudím po školních chodbách a uvědomuji si, jak každým podělaným krokem to ztrácím. A co přesně? Těžko říct? Svůj dosavadní život? (který stojí za houby) Přátele? Rodinu? Rodinu... Ta už je dávno pryč. Přátele? Naštěstí neni pozdě. A můj život? Nedá se říct, že by mi to nějak vadilo.
P.S. Nevím, jak moc aktivní budu, ten zatracenej net je zase pomalej...



dancehall, reggae, gal, sexy

Fuck them

4. listopadu 2012 v 13:12 | Nibori Chiyo Sayuri |  Můj život v pár bezvýznamných slovech
,,Kdybys byla chytrá, starala by ses pouze sama o sebe."

mcfly, alone, amazing, awesome

Haiku

3. listopadu 2012 v 11:10 | Nibori Chiyo Sayuri
fog, haiku, hawaii, nature, oahu, old

001. Co to je?


Haiku - co to je?

3. listopadu 2012 v 11:05 | Nibori Chiyo Sayuri
Haiku je japonská forma básně s přesně danným počtem slabik. Slabik by mělo být přesně 17, ale nejsem si jistá, zda-li nejsou i vyjímky. Každopádně nejčastější formou je tam sedmnáctislabičná. Haiku by měla být zapsaná s počty slabik 5-7-5. Haiku byla dřívě především o přírodní tématice, ale nyní se v ní meze nekladou.

Úvodní sloce se řiká hokku, měla by básni dávat úvodní význam. Další sloka wakiku má rozšiřovat význam předchozí sloky. Tak to bylo někde v 16. století. Ale jak si teď tak všímám a čtu, pravidla jsou dávno nejspíš pryč. Dnes už je každá sloka sama o sobě celek, ale samozřejmě jsou i vyjímky.
Myslím si, že haiku je především o pointě poezie. Vyjádřit co nejvíc nejméně slovy. Nicméně základní pravdilo je 5-7-5.


Haiku - Zbytek nás

3. listopadu 2012 v 10:55 | Nibori Chiyo Sayuri |  Haiku
Zrádné hnědé oči
nekonečný jest můj hlad
co zbylo z nás?